Kuchyň. Stojím u lednice a netuším proč. Co jsem chtěla? Co jsem to chtěla?
V počítači otevřený mail a rozepsaná zpráva, na sporáku hrnec. V hlavě dvacet karet a z jedné potichu hraje hudba. Nevím ze které.
To nejsem já. To je Neuromakak. Rychlý, vynalézavý a všude najednou. Jen nikde pořádně.
Před dvaceti lety vydrželi lidé u jedné obrazovky průměrně dvě a půl minuty. Dnes je to méně než minuta. Nikdo mi nepíše. Nic nepípá. A i tak jdu zkontrolovat mail.
A ta lednice? Za tu můžou dveře. Mozek bere průchod dveřmi jako konec scény a starou scénu odloží do archivu. I s tím, pro co jsem šla.
Proto si před dveřmi cíl řeknu nahlas. „Nůžky, nůžky.“ Zní to směšně. Směšnější je stát v kuchyni bez nůžek, s jogurtem v ruce, a nevědět proč. Někdy si nůžky představím větší než dveře. Na takové absurdity můj Neuromakak zatím nemá odpověď.
Na monitoru mám post-it s otázkou „Co teď dělám?“. Než sáhnu po mailu, přečtu si ho. Neuromakak se v tu chvíli třese odporem. A mně to pomáhá udržet nit.
Jedna karta, jeden úkol. Zavírám karty, které zrovna nepotřebuju. Instagram, Pinterest i e-shop s botami. Hlavně ten.
Nedokončené věci dávám na papír. Napíšu si co, kdy a kde. Nemusím to udělat hned. Stačí, že úkol dostane místo a přestane mi každých pět minut klepat zevnitř na čelo.
Těžké věci dělám dopoledne, kdy mám nejostřejší hlavu.
Když Neuromakak skáče po stěnách, dám si tři vzdechy. Nadechnu se nosem, na vrcholu ještě trochu navíc a potom dlouze vydechuju ústy. Trvá to půl minuty. Nikdo si nevšimne, že se právě uklidňuju. Ani Neuromakak.
Den uzavřu větou. Projdu seznam, podívám se na zítřejší kalendář a řeknu nahlas: „Hotovo. Padla.“ Mozek tak dostane povolení přestat řešit práci. Většinou ho i využije. Co na mě vytáhne později, sepíšu večer do seznamu úkolů na zítra.
Malé podivnosti ze světa pozornosti
- Chobotnice má dvě třetiny neuronů v chapadlech. Každé chapadlo trochu přemýšlí samo. Taková chapadla by se mi v pondělí hodně hodila.
- Veverka si na podzim zahrabe tisíce oříšků a většinu z nich najde. Z těch, na které zapomene, vyrostou stromy. Z mých zapomenutých věcí vyrostou jen upomínky.
- Zlatá rybka nemá třísekundovou paměť. Pamatuje si celé měsíce. Ten mýtus vymyslel asi někdo, kdo stál v kuchyni a nevěděl proč.
Neuromakak asi nikdy nebude sedět úplně potichu. Dá se ale naučit sedět u jedné věci.
Kde začneš? Post-item na monitoru, nebo větou „Hotovo. Padla.“?
KDYŽ MALÉ KROKY NESTAČÍ
Pokud to všechno zkoušíš a v hlavě máš stále dvacet oken najednou, možná tvoje tělo potřebuje trochu víc podpory. Žádný zázrak. Wi-fi s lepším signálem.
Článek je informační a nenahrazuje radu lékaře. Doplňky stravy nejsou náhradou pestré stravy a zdravého životního stylu.
