Menosaurus, spolubydlící, kterého jsem nezvala

Porada, třetí bod programu. Najednou někdo pořádně přitopí. Sahara.

Ale počkat, ostatní jsou v pohodě. To já mám mokrý krk, hoří mi tváře a řeším, jak si nenápadně svléknout sako. I kůži.

Leze mi to na nervy. Pocení. Zapomínání. Kolegové. Rozpočty. Vlastně všechno. Včetně mě.

V noci přichází druhé kolo. Náhradní pyžamo mám u postele. Na druhé převlečení taky. Na třetí už ne. Ráno objednávám set sedmi pyžam z Nextu a doufám, že vydrží aspoň jednu noc.

Přišel Menosaurus.

Ne na návštěvu. Ubytoval se. Na pěkných pár let. Chytré studie mluví o sedmi až deseti. Investice do pořádného ventilátoru se vyplatí.

Perimenopauza může přijít už po čtyřicítce a trvat roky. Hormony neodejdou slušně a potichu. Nejdřív létají nahoru a dolů a pokaždé rozmlátí nějaký nábytek.

Návaly jsou jen jedna hlava Menosaura. Další se jmenují špatný spánek, mozková mlha, nálada na výpověď a tělo, které změnilo pravidla, aniž poslalo příručku.

Menosaura nevyžene ventilátor, cvičení ani sója. Společné bydlení se ale dá udělat snesitelnějším.

Tohle pomáhá mně:

• Oblékám se jako cibule. Tenké vrstvy sundám za pět sekund. Díkybohu je vrstvení v módě.
• Mám noční chladicí výbavu. Ventilátor, voda, lehká peřina a čtyři pyžama na židli. Ano, ustálili jsme se na počtu čtyři. Zatím.
• Zapisovala jsem si návaly. Kdy přišly a co jim předcházelo. Stres, horký čaj, pálivé jídlo, víno. Od té doby, co znám svoje spouštěče, mě Menosaurus už nezaskočí.
• Dvakrát týdně zvedám těžké činky. Mám trenéra, který mě k tomu s úsměvem na tváři nutí. Moje kosti a svaly ho milují. Moje hlava si pomalu zvyká, že tenhle módní výstřelek už patří k povinné výbavě.
• Jím bílkovinu s každým jídlem. Vajíčka, tvaroh, luštěniny, rybu nebo maso. Když nestíhám, zachrání mě shake se sušeným masovým proteinem.
• Místo kalorií počítám vlákninu. Zelenina, fazole, vločky, bobule a semínka. Přidávám ji postupně. Jinak se ozve Nafugu a Menosaurus má společnost.
• Chodím svižně pěšky. Nejlepší poměr námahy a užitku pro hlavu, náladu i spánek. A když jdu sama, nikdo ode mě nic nechce. Vzácné chvíle ticha.
• Dávám šanci sóji. Ochucené tofu se dá opečené jíst docela slušně. Tempeh a miso jsou rychlá večeře.
• Zkouším kognitivně-behaviorální terapii. Zní to jako něco, na co je potřeba diplom a tři volná odpoledne. Ve skutečnosti je to trénink, jak reagovat na nával a špatnou noc. Jde to i s knihou nebo s aplikací.